Abstrakt
Parikardiální tekutinu lze
jako systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC
v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé součásti, vlastnosti nebo funkce
této tělesné tekutiny. Biologickým materiálem, který je předmětem vyšetřování,
je v tomto případě perikardiální tekutina získaná libovolným způsobem.
Anatomické hledisko
Perikardiální tekutina je za
normálních okolností přítomna v perikardiálním prostoru (perikardiální
vak) v množství 20 ml. Zmnožuje se v řadě stavů různého původu. Za
patologické množství (perikardiální výpotek) se považuje objem tekutiny nad 50
ml, objem může přesáhnout 500 ml. Klinicky se nemusejí projevit nebo mohou vést
k utlačení myokardu (srdeční tamponáda s fatálními následky).
Perikardiální výpotky lze dělit na výpotky benigního (transudáty) a maligního
(exudáty) původu s podobnými kriterii dělení jako u pleurálních výpotků.
Fyzikální, chemické a
morfologické hledisko a vlastnosti
chyloperikard – akumulace lymfy v perikardiálním prostoru při
postižení ductus thoracicus (trauma, nádor, malformace),
hemoperikard – akumulace krve v perikardiálním prostoru po
infarktu myokardu, tumorech perikardu, při aneurysmatu aorty, u onemocnění
ledvin a poruch srážení krve,
hydroperikard – akumulace tekutiny v perikardiálním prostoru
transudací,
pneumoperikard – akumulace vzduchu v perikardiálním prostoru
po traumatu plic nebo jícnu,
pyoperikard – akumulace tekutiny s vysokým
obsahem leukocytů a proteinů při hnisavých onemocněních perikardu nebo okolních
orgánů (jícen)
transudát – tekutina v perikardu
s koncentrací proteinů pod 30 g/l, s počtem leukocytů pod 1000/µl,
erytrocytů pod 1000/µl, cholesterolu pod 1,6 mmol/l, LD pod 2/3 horní
referenční meze v plazmě, poměr k plazmě u LD pod 0,6, u proteinů pod 0,5.
exudát – tekutina v perikardu
s koncentrací proteinů 30 g/l a vyšší, s počtem leukocytů nad
1000/µl, erytrocytů nad 1000/µl, cholesterolu nad 1,6 mmol/l, LD nad 2/3 horní
referenční meze v plazmě, poměr k plazmě u LD nad 0,6, u proteinů nad 0,5.
Vzhled perikardiální tekutiny závisí na okolnostech jejího
vzniku. Za normálních okolností se jedná o čirou, mírně nažloutlou tekutinu.
Běžný hydroperikard je čirý, nažloutlý (barvy slámy), u zánětů a nádorů
zakalený. Chyloperikard má mléčný (chylózní) vzhled. Hemoperikard má krvavý
vzhled.
pH nad 7,4 je po srdečních operacích nebo u
hypotyreózy, pod 7,1 u bakteriálních infekcí a kolagenóz. U ostatních
(malignity, TBC, urémie) bývá 7,2 – 7,4.
CEA stoupá nad 10 µg/l u maligního původu.
CA 125 normálně nedetegovatelné, zvýšeno u metastáz
karcinomu ovaria do perikardu.
Glukóza je nižší než v plazmě u bakteriálních výpotků, malignit
a revmatických onemocnění.
Celkový protein se používá pro odlišení povahy výpotku
(transudát/exudát).
Cholesterol je průměrně u transudátů 0,8 mmol/l, u exudátů
zánětlivých průměrně 2,0 mmol/l a nádorových průměrně 2,3 mmol/l.
LD (laktátdehydrogenáza) se zvyšuje u maligních
výpotků.
Krevní a nádorové
buněčné elementy mají význam pro
klasifikaci transudát/exudát, při odlišení bakteriální a virové infekce, při
pátrání po tumorech.
Mikrobi (bakterie,
viry, plísně) a paraziti se
kultivují nebo zjišťují jinými způsoby v rámci pátrání po původu
infekčních výpotků (podrobně viz např. Thomas, 1998).
Příprava pacienta, odběr,
konzervace, stabilita, transport
Získání a stabilita vzorku pro
analýzu
Odběr (perikardiocentéza) se
provádí pod echokardiografickou kontrolou. Podle diagnostického pátrání se
použije nativní nebo upravený materiál (Thomas,1998):
·
2 ml tekutiny
s EDTA pro mikroskopický rozbor,
·
5 ml nativní tekutiny
pro běžná biochemická vyšetření (proteiny, AMS, LD, CEA, CRP, cholesterol,
triglyceridy, bilirubin, glukóza), pro posouzení poměru koncentrace proteinů,
lipidů nebo aktivity enzymů se paralelně odebírá 5 ml žilní krve (nejdéle 30
minut od perikardiocentézy)
·
20 ml tekutiny
s heparinem pro cytologické vyšetření při tumorech,
·
2 ml tekutiny
s NaF pro stanovaní laktátu,
·
0,2 ml tekutiny
s heparinem (kapilára) pro acidobazické analýzy,
·
5 – 20 ml nativní
tekutiny (případně speciální odběrové a transportní nádobky) pro
bakteriologické, virologické nebo parazitologické vyšetření.
Látky a procesy ovlivňující
systém
·
zánětlivé procesy
(perikarditidy infekčního původu: bakteriální včetně mykobakterií, virové – Ricketssiae,
Coxsackiae, plísně, perikarditidy autoimunní, při infarktu myokardu, při
nemocech žaludku, při urémii, při tumorech, po ozáření),
·
tumory (metastázy do
perikardu, mezoteliom),
·
onemocnění
kardiovaskulárního aparátu (infarkt myokardu, ruptura myokardu, disekující
aneurysma aorty, závažné srdeční selhávání, srdeční hypertrofie, dilatační
kardiomyopatie, myokarditidy),
·
metabolická a systémová
onemocnění (diabetes mellitus, myxedém, choroby ze střádání různých substrátů,
Addisonova choroba, kolagenózy),
·
hypoalbuminémie (nefrotický
syndrom, závažné jaterní onemocnění),
·
traumata (kontuze
srdce, po srdečních operacích),
·
poruchy koagulace (po
transfuzích, při antikoagulační léčbě).
Poznámky
Appendixy
Literatura
Thomas, L.: Clinical
laboratory diagnostics. Th-Books, Frankfurt/Main, 1998.
Autorské poznámky
.